Výzva pro 2. pololetí – Zapomeňme na krasopis
28. ledna 2026
21. století se přehouplo do své druhé čtvrtky. Moderní technologie používáme všichni prakticky denně, umělá inteligence už není abstraktní pojem, přesto se někdy při pohledu do sešitů našich školou povinných klientů zdá, jako by ve školách stále vládl středověk (navzdory interaktivním tabulím, které visí téměř v každé učebně).
21. století se přehouplo do své druhé čtvrtky. Moderní technologie používáme všichni prakticky denně, umělá inteligence už není abstraktní pojem, přesto se někdy při pohledu do sešitů našich školou povinných klientů zdá, jako by ve školách stále vládl středověk (navzdory interaktivním tabulím, které visí téměř v každé učebně).
Opakovaně nás zaráží, že děti přicházejí s tím, že mají paní učitelkou stanovené pravidlo psát diakritiku až po zápisu celého slova. Záměrem je, aby slovo, psané vázaným písmem, vypadalo úhledně. Z pohledu fonologie jde však o nesmysl.
Žáci mají zapisovat hlásku, která je součástí příslušného slova, nikoli zcela jinou, byť podobnou hlásku, k níž po čase doplní znak, jímž ji změní na původně žádanou hlásku. Tento postup vůbec nekoresponduje s rozvojem fonematického povědomí a rozporuje principy nácviku čtení. Nemluvě o našich klientech, kteří se s uvědoměním fonémů potýkají v důsledku dyslexie – když pak při psaní píšou něco jiného, než slyší, jen to umocňuje chybovost textů a způsobuje větší kognitivní zátěž tam, kde je irelevantní. Pro ně obzvlášť je důležité porozumět korespondenci grafémů a fonémů, ale učit něco, co je v rozporu s vědeckými poznatky, by učitel neměl nikdy!
Když naši klienti zestárnou a blíží se druhému stupni ZŠ, některým vyhovuje využívat tiskací písmo, které je čitelnější než jejich psací písmo, navíc si jím stíhají rychleji zapisovat informace ve výuce. Nejednou se k nám dostane informace, že mohou tiskací písmo používat, ale nikoli v českém jazyce či v jazycích obecně. Děti se ale neučí pro vyučující a jejich manýry!
Očekáváme od školy, že předá dětem a dospívajícím znalosti, dovednosti a kompetence, které jim umožní přestup na další stupeň studia a postupně také funkční začlenění do naší společnosti, resp. do samostatného života. Jestliže dokážou zaznamenávat a dále zpracovávat informace, pokud je píšou tiskacím písmem, je namístě jim to umožnit, protože pak se také mohou učit.
Kolik absolventů dnešních základních škol bude v budoucnosti psát souvislé texty ručně? Asi všichni umíme vcelku přesně predikovat odpověď na tento dotaz. Rozhodně od všech současných žáků ale očekáváme, že v budoucnu budou umět zaznamenávat své myšlenky, vyjadřovat se souvisle a smysluplně, učit se a své znalosti prezentovat. Výše uvedená opatření, ne neobvyklá v základních školách, jim v takovém rozvoji bohužel spíše brání. Asi přišel čas se nad nimi zamyslet a přehodnotit je. Snad se tak některé výukové postupy přiblíží požadavkům 21. století.
Další aktuality
K ZAMYŠLENÍ: Reedukace nejsou doučování
Slovo reedukace nemáme úplně rádi, ale pořád ho používáme radši než slovo nápravy, což opravdu implikuje, že je zapotřebí opravit něco porouchaného. Často říkáme, že naši klienti k nám chodí na terapie nebo konzultace. Ani jedno není zcela výstižné, ale potřebujeme práci s nimi odlišit od klasického doučování, protože k tomu to má daleko.
26. března 2026