Jak se zrodil Den dyslexie

Jak se zrodil Den dyslexie

S Alenou Kupčíkovou jsme se poprvé potkali, když připravovala svůj první „Den dyslexie“. Od té doby patří mezi blízké přátele DYS-centra. Je to živel – umělkyně plná nápadů, se smyslem pro humor a ohromným množstvím energie, kterou vkládá do všech svých projektů. Stalo se tradicí, že Alena pořádá každé září Den dyslexie, a my na něm každoročně nesmíme chybět. Proč? Protože je to nesmírně inspirativní a obohacující akce pro všechny, kteří vědí, co dyslexie skutečně znamená. Díky, Aleno, za Tvoji čtrnáctiletou iniciativu.

Vzpomínáš si, jaký byl první Den dyslexie před čtrnácti lety? 

Byla to velká euforie. Dokončila jsem jako svůj doktorský projekt – interaktivní slabikář a testy týkající se dyslexie. Když jsem projekt chtěla pokřtít, řekla jsem si, že to bude na den dyslexie, a hned na to zjistila, že den dyslexie neexistuje. Dál to bylo jednoduché. Každý si pamatuje datum 9. září, tak vznikl Den dyslexie. Jsem výtvarný umělec, proto jsem vše domluvila v Národní galerii ve Veletržním paláci. V Den dyslexie bylo během dvou hodin v Národní galerii 800 lidí. Pak už jsme to přestali počítat. Pomáhali mi kamarádi a kolegové, kteří jsou také dyslektici. Chodily zástupy škol, rodiče s dětmi i dospělí nám přišli říct, že také mají podobné zkušenosti. Někteří plakali, jiní byli šťastní, že našli další lidi se stejnými smýšlením. Bylo to úžasné a stále to pokračuje.

Dokážeš vyjádřit hlavní misi Dne dyslexie jednou větou?

Hlavní mise Dne dyslexie je spojit odbornou společnost s lidmi, co mají vlastní zkušenost s dyslexií, a takto společně ukázat těm, kteří hledají odpovědi a pochopení, možnou pozitivní cestu – řešení.

Co Tě v současné době nejvíce těší?

V současné době mě nejvíc těší moje dcera, která miluje, když se vzdělává a učí, studuje ve dvou jazycích – angličtině a češtině. Dále mě těší naše vlkodavka a samozřejmě tvořit v ateliéru nové věci na Art Prague, který se uskuteční teď na podzim.