1. Aktuality
2. Co dělat, když dětem nejde čtení?

Co dělat, když dětem nejde čtení?

Čtení pro děti s dyslexií rozhodně není populární aktivita. Naopak. Vede spíše k častým sporům a výmluvám, když se má dítě do čtení pustit. Nemá proto smysl dítě nutit číst dlouhý text, když se přitom trápí, nebaví ho to, protestuje. Tím pouze docílíme ztráty zájmu o knihy a literaturu. Máme pro Vás 7 TIPŮ, jak na to:

1. Oddělme čtení pro nácvik čtení (tzv. techniku čtení) a čtení pro zábavu (tj. čtení s porozuměním). Jestliže trénujeme techniku čtení (přesné, plynulé, dostatečně rychlé čtení), můžeme volit jednoduché a velmi krátké texty – když takové dítě uvidí, nebude se čtení tolik obávat. Akorát už takové texty mnohdy nejsou obsahově zajímavé, nemusí odpovídat věku.

2. Čtení pro zábavu zahrnuje takové tituly, které odpovídají zájmům a věku dětí. Někdy ale mohou být příliš obsáhlé, s malými písmeny, plné stránky textu. Vůbec nevadí, když takové knihy i starším školákům čtou rodiče – čtení ve vyšším věku už znamená především rozvíjení slovní zásoby, fantazie, seznamování s různými literárními žánry a autory. To ale neznamená, že musí dítě vše od prvního do posledního písmene přečíst samo. Poslech knih čtených druhými je v tomto případě zcela relevantní náhrada samostatného čtení (je jasné, že když je čtení náročné a trvá dlouho, čtenář se těžko může do děje náležitě ponořit, pak je čtení otrava).

3. Má-li dítě poslouchat, pak mohou pomoci také audioknihy. Mnoho dětí a dospívajících má ohromné literární znalosti díky audioknihám. Sami by vše stěží přečetli, ale ve formátu audioknih jsou nadšenými „čtenáři“.

4. Jinou variantou je společné čtení dětí a rodičů. Můžeme se například dohodnout, že dítě přečte první stránku kapitoly, zbytek dočtou rodiče, nebo přečte první odstavec na každé nové stránce. Pak se vyplatí, když děti sedí při čtení vedle rodičů, kteří jim předčítají a současně prstem ukazují, kde v textu právě čtou, ať mohou děti samy text sledovat.

5. Některé děti čtou mnohem rychleji a snadněji potichu pro sebe než nahlas rodičům. Jestliže se mají seznamovat s literaturou, nechme je číst si pro sebe, nenuťme je k hlasitému čtení. Je lepší si pak o přečteném popovídat, nechat si děj vyprávět, tak budeme vědět, že děti vše přečetly.

6. Nezapomínejme ani na to, že komiksy jsou také literatura. Jestli je to baví víc než čtení souvislých textů, nechme je číst. Dnes nalezneme komiksově převyprávěné i mnohé klasické tituly.

7. V neposlední řadě někomu udělá mnohem větší radost číst populárně naučné knihy (o autech, sportovcích, koních, o malování a tvoření apod.) než beletrii. To také nevadí, ať čtou, co je zajímá, hlavně když budou číst.

Pokud chceme, aby děti chápaly čtení jako nástroj pro získávání informací i prostředek zábavy, pak jim musíme dát prostor s knihami různě zacházet a využívat různých titulů i jejich forem.